Jdi na obsah Jdi na menu
 


DVANÁCTERO BOŽSTVÍ NA OLYMPU

Dvanáct olympských bohů, od doby, kdy začali vládnout na nebi i na zemi, si podělilo vládu a uznání podle toho, jak určil Zeus. Jejich sídlem byl Olymp, nejvyšší hora v Řecku, ale velmi často scházeli mezi lidi, aby jim pomáhali, trestali, určovali jejich osud nebo se také s nimi milovali a rodili děti. Děti, které měli za rodiče boha a smrtelníka bylí nazýváni polobohové a měli zvláštní schopnosti. Dokázali spoustu hrdinných skutků a požívali obdivu všech. Bohové jedli ambrosii a pili nektar, nápoj pouze pro bohy, Přijímali také oběti a nabídky, které pro ně dělali lidé, mnohdy obětujíc a pálíc plody země. Dodržovali své sliby, zvláště, když byly doprovázeny přísahou. Jejich nejsvatější přísaha byla "při vodách Stigy".

Když někdo z bohů přísahal na vody Stigy - svatého pramene, v žádném případě by tuto přísahu neporušil.

Olympští bohové byli všemocní v tom smyslu, že moc každého z nich končila tam, kde začínala pravomoc druhého,protože měli každý svůj prostor, kterému vládli (kteryý ochraňovali). jenom Zeus byl všemocný. V mnohém se podobali lidem. Měli lidské slabosti, vášně a emoce. Hněvali se, žárlili,truchlili, milovali a zamilovávali se jako oni. Nejvíce ze všeho ale požadovali od lidí úctu a čest.

Těchto dvanáct bohů mělo zvláštní místo v náboženském vědomí řeckého lidu: slib " při dvanácti olympských bozích ", byl svatý slib, který ukazoval úctu lidu bytostem, které řídili osud světa a i jejich. Ale poznejme je lépe! Byli to po řadě: Zeus, Héra, Athéna, Poseidon, Dimitra, Apollon,Artemis, Hermes, Afrodita, Aris, Hefaistos, Estia.

 

 

ZEUS, vládce nebe a země, otec bohů a lidí

Zeus, největší z nesmrtelných bohů olympských se narodil v Dikteu na Krétě, kde ho uschovala jeho matka Rhea, v jeskyni kde se živil mlékem kozy Amaltheie a kde o něho pečovali Nymfy.

Když převládal mezi svými sourozenci a ostatními bohy, získal úctu a obdiv všech a tak po souboji Titánů a Gigantů, byl spravedlivě přijat jako vládce a otec všech bohů a lidí.

Jeho zbraní byl blesk a vládl na nebi i na zemi. Jeho oficiální a věčnou manželkou byla bohyně Héra, která vždy byla stálou a věrnou družkou po jeho boku. Jejich děti byli Aris, Ivi, Eilethia a Hefaistos.

Nespočitatelné jsou ale jeho milostné pletky s bohyněmi a ženami smrtelnými, které občas provokovali Héřinu žárlivost. Z těchto vztahů měl Zeus dalši děti, bohy, polobohy a hrdiny. Uveďme některé z mnoha, např. z jeho vztahu s Meou se narodil Hermes, se Semeli měl Dionýza, s Litó Apollóna a Artemis, s Themidou Moires a Ores a s Mnimosyny, devět Múz. Nekonečné milostné příhody s ženami smrtelnými přivedli na svět polobohy a hrdiny. Všechny své děti měl rád a ochraňoval je a tyto se často stávali předmětem hněvu Héry.Kromě stovek žen, které jak se uvádí měli s Diem tajné milostné historky, se říká, že byl okouzlen dynamickou krásou mladého Ganymidése, který pocházel z trójského královského rodu.Jeho krása byla taková, že samotný Zeus o něho projevil takový erotický zájem, že ho přivedl na Olymp, aby mu přiléval do číše nektar. Kromě jeho vášní, kterými se bohové, jak jsme již uvedli podobali lidem, byl Zeus bohem, který udržoval spravedlivou rovnováhu. Nejen že trestal a mstil se, ale také v bolesti soucítil a vždy se snažil ulevit trpícím a spravedlivě rozhodoval. Výrazy "diogennitos" a "diothreftos" charakterizovali schopné vládce té doby, kteří uměli vládnout s rozvahou a smyslem pro  spravedlnost.

Zeus a Evropa

Zeus se mezi dalšími dívkami zamiloval i do Evropy, dcery Aginora a Tilefasi. Dívka si hrála se svými přítelkyněmi na pláži v Sidónii a svými přednostmi vyprovokovala lásku otce bohů a lidí. Ten, aby se ji mohl přiblížit, proměnil se v bílého býka a lehl si k jejím nohám. Evropa se po chvíli osmělila a začala si s býkem hrát. Po chv1i býk, když si mu dívka sedla na hřbet,vstal a vrhl se do moře. Ona ho marně prosila a křičela. Býk plaval a neustále se oddaloval od pobřeží. Evropa se ho držela pevně za rohy, aby nespadla a tak se s ním dostala až na Krétu. U Gortynského pramene, pod stínem platanů se spolu milovali. Od té doby, těmto stromům nikdy nepadá listí, protože skryly lásku jenoho boha. Diovi a Evropě se narodili tři synové: pověstný Minoas, statečný Sarpidonas a spravedlivý Radamanthis. Říká se, že bronzový Talos, který byl hlídačem ostrova, a se kterým se setkáme v další kapitole o Argonautických výpravách, byl darem, který věnoval Zeus Evropě.

Evropa zůstala na Krétě, kde se vdala za krále Asteriona, který adoptoval její děti a pojmenoval po ní nám dobře známý kontinent. Co se týče býka, ten se dostal do nebe a na obloze se z něho stalo známé souhvězdí býka. Kadmos, zakladatel Théb, byl bratr Evropy a přišel do Řecka, když hledal svou sestru.

Kromě Evropy, kterou miloval Zeus, existovala ještě Oceanida Evropa,dcera Oceánu a Tithidy.  

 

HÉRA, ochránkyně rodinného krbu a vdaných žen

 

Héra, byla vážená manželka Diova, bohyně, která chránila manželství a vdané ženy. Její vztah k Diovi začal daleko dříve před svatbou, kdy se scházeli tajně od svých rodičů. Po obnovení vlády bohů na Olympu a po té, co se Zeus ujal vlády, konala se jejich svatba.

Héra zasahuje do mnoha mýtů, vychovává kromě svých vlastních dětí řadu jiných, trestá nevěru a tvrdě se mstí milenkám svého muže. Litó, když měla porodit Diovy děti Apollóna a Artemis byla Hérou pronásledována až na tehdy plovoucí ostrov Dilos.

Ió, kterou Zeus tolik miloval, převtělila v krávu. Héra byla obzvlášť zbožňována v Argosu, proto byla ochránkyni tohoto města. V trójské válce byla na straně Řeků a zúčastnila se řešení mnoha problémů, týkajících se války.

ATHÉNA, bohyně moudrosti

 

 Po vítězství olympských bohů v souboji Titánů, Zeus se spojil s Mitidou, dcerou Oceánu a Tithie. Tehdy prorokovali Uranos a Gaia, že se z této

lásky zrodí nejprve Athéna, která se bude svému otci podobat srdnatostí a moudrostí a později syn, který bude prý chytřejší než on a tím vznikne nebezpečí, že ho jednoho dne připraví o trůn. Zeus tomuto nebezpečí čelil tak, že polkl Mitidu. Ale protože se blížila hodina zrození Athény, poprosil Zeus Prométhea (někteří uvádí, že Hefaista), aby mu otevřel sekerou hlavu. Tehdy uviděli všichni s překvapením, jak mu z hlavy vylezla ozbrojená Athéna, držící kopí.

Mladá bohyně se postavila po boku svého otce v boji Gigantů a dokázala porazit Engelada, kterého shodila a povalila na něj Sicílii. I když to byla bohyně války, neměla z válek radost. Byla moudrá, chytrá, pomáhala hrdinům, Perseovi, Achillovi, Odysseovi a dalším, ale v její lásce k nim nikdy nebylo nic erotického. Athéna a Artemis se rozhodli, že se nevdají a zůstanou panny.

Tradice říká, že kdysi se Athéna hádala s Poseidonem o město Athény, kdo bude mít toto město pod ochranou a po kom se bude jmenovat. Nakonec bylo rozhodnuto, aby každý z nich daroval městu nějaký dar a podle toho čí dar bude vzácnější, dle názoru ostatních bohů, ten bude vítězem.

Tak Poseidon zabodl svůj trojzubec do kamene na Akropoli a ihned začala prýštit voda. Potom Athéna dupla nohou do země a na tom místě vyrostl první olivovník na světě, strom požehnaný a symbol míru od prastarých dob. Od té doby, protože ji bohové považovali za vítězku, bylo město Athény pojmenováno po ní a bylo pod její ochranou.

Bohyně Athéna pomáhala lidem i v dobách mírových. Učila je hrnčířskému umění, pomáhala básníkům, učila ženy příst. Často je uváděna jako "Pallas Athéna".

Slovo Pallas znamená hrdinná dívka, je to řecké slovo a je základem výrazu "palikari", což znamená srdnatý mladík. Jejím stálým nepřítelem byl Aris, milovník válek, který v Iliadě podporoval nepřátelská vojska.

Byl obhájcem Trójanů, zatímco Athéna podporovala Řeky. Když Zeus dovolil bohům, aby se také zůčastnili této války, čelila Athéna s velkým úspěchem svemu nepříteli Arisovi a způsobila mu velké škody.

Přítomnost Athény, byla vždy spojována s radou k udobření a moudrým názorem. Parthenon byl věnován jí a městu a byla zvláště uctívána na velkých oslavách, např. Panathinea.

POSEIDON, bůh moře,

 

patřil mezi nejuctívanější bohy Olympu, protože patřil společně s Diem a Hérou mezi nejstarší. Na svém zlatém voze křížil svým královstvím v oceánech a mořích, mezi vlnami, které se ho nedotýkaly a vždy byl obklopen radostnými del fíny. I když v Iliadě byl na straně Řeků, v Odyssei pronásleduje Odyssea, zvláště poté, co zabil jeho syna Kyklopa Polyfima. Také ostatní hrdiny potrápil při jejich návratu z Tróje, přestože byl jejich pod půrcem ve válce, bylo mu líto katastrofy města, které sám svýma rukama postavil. 

Poseidon si dopřával lásky s různými bohyněmi a i ženami smrtelnými a také měl hodně dětí. Některé z nich byli Tritonas, jehož matkou byla Am fitriti, Polyfimos, jehož matka byla Thoóza; Antheos, kterého splodil se Gaiou, Orionas, jehož matka byla Euriali, Pelias a Nileas, kteří měli matku Tyró, Pegas a Chrisaoras, jejichž matka byla Medúza, Atlas, který měl matku Kleió, a mnoho dalších.

 

 

APOLLON, nebo Foivos,bůh světla, hudby a proroctví,

 Apollón patřil do druhé generace olympských bohů, a stejně jako jeho sestra Artemis, byl synem Dia a Litó. Těhotná Litó marně hledala skrýš před Hérou, která ji pronásledovala, aby mohla v klidu porodit své děti. Nikde ji nechtěli přijmout ze strachu před hněvem královny bohů. Nakonec ji neúrodný ostrov Dilos, který se do té doby jmenoval Ortygia, poskytl asyl a tam se narodili Apollón a Artemis. Jakmile přišli na svět, tento bůh světla,proroctví a hudby osvítil celý ostrov a jakoby osvítil celý svět.

Jakmile dospěl, udělal hodně skutků, jako tehdy, když Delfy oprostil od draka Pythóna, kterého zabil svými šípy. Po této události byl nazýván Pythios Apóllonas, stejně jako Pythiovy závody v Delfách a také věštkyně Pýthie. Pýthie seděla na svaté trojnožce boha Apollóna v Delfách a věštila. První čestná hymna Apollóna byla poprvé slyšena po velkém vítězství dobytí svatyně, která kdysi náležela Themidě.

Apollón byl krásný bůh, vysoký s pěknou postavou, bohatými vlasy a měl mnoho milostných příhod s Nymfami a ženami smrtelnými. Kdysi se zamiloval do dcery boha - řeky Pinia, do Dafny.

Ona ale jeho lásku neopětovala a tak jednou, když ji Apollón pronásledoval, poprosila svého otce, aby ji proměnil a aby se tak zachránila. Tak se stalo. Proměnila se ve strom dafni a byla věnována Apollónovi.

Ze svých milostných pletek měl Apollón mnoho dětí. Například Orfea a Kalliopi, Asklipia, jehož matkou byla Koronida, Linose porodila Psamathi, Aristea porodila Kilíny, Trila Kassandra a řadu dalších.

Kromě příhod se ženami, miloval Apollón i krásné muže, nejznámější jsou Hyacint a Kyparissos, kteří se po své smrti proměnili jeden v květinu a druhý ve strom, k velkému smutku Apollóna.

Současně s jeho hudebním uměním, pastorálským a prorockým uměním, byl Apollón bohem bojovníkem a měl velký talent ve střelbě šípů do velké dálky.

Byl nadměrně uctíván od lidí svatyněmi, věštírnami, obětmi a závody. Stal se náboženským symbolem v umění a uctívání. Také byl pokládán za Pythagorova otce.  

ARTEMIS, bohyně měsíce a lovu

Artemis se narodila Diovi a Litó, ve stejný den jako její bratr Apollón. Byla to bohyně lovu a měsíce. Už od malička požádala Dia o to, aby mohla zůstat neprovdaná a tak se proháněla po lesích ozbrojená šípem a oštěpy, přátelila se s jeleny a s divokou zvěři.

Artemis se zúčastnila bojů s Giganty a zabila Giganta Gratióna za pomoci Héraklese.

Byla bohyně mstivá a trestala každého, kdo jevil známky neúcty. Známá je její pomsta Niově, Tantalově dceři, které se pomstila i se svým bratrem Apollónem. Niovi se chlubila, že porodila 14 dětí zatímco Litó jen dvě. Tehdy se oba bohové rozhodli pomstít urážku své matky a postříleli Nioviny děti svými šípy, Apollón chlapce a Artemis dívky.

Obětí pomstychtivé bohyně se stal také Akteonas, syn Aristea a Nymfy Kyriny, který se naučil lovu od Kentaura Cheirona. Bohyně Artemis se rozhněvala, protože ji jednou uviděl jak se koupe nahá ve studni. Její pomsta byla tvrdá. Proměnila ho v srnku a poštvala na něho jeho 50 psů, kteří ho roztrhali.

Bohyni uctívali většinou v horských a lesních oblastech. Ochraňovala i Amazóny, což byl ženský národ, nezávislý na mužích a i ony ji uctívali.

Artemidě byl zasvěcen nádherný chrám v Efessu, který byl považován za jeden ze sedmi divů antického světa. Jeho délka byla 109 metrů a šířka 55m.

Pověsti hovoří o tom, že sochy, které podpírají chrám, jsou mistrovským dílem sochaře Skopy, Praxitelis je původce, velkolepého oltářre, zatímco okolí chrámu je zdobeno sochami Feidia, Myróna, Polykleita a malířská díla jsou výtvorem Apella.

Hermés, bůh obchodu a proroctví,

posel bohů, posel duší

Hermes se narodil Diovi a Maie,což byla jedna z Pleád a byla velmi krásná. Už od dětství bylo , vidět, že z něj bude lstivý a podvodný bůh, protože zatímco byl ještě v zavinovačce, dokázal ukrást voly svému bratru Apollónovi a uschovat je tak, že Apollón musel použít veškeré své věštecké umění a prostředky, aby je mohl najít. Možná, že by to ani nedokázal, kdyby nebylo spravedlivého Dia.

Tato příhoda dopadla dobře, protože se sourozenci udobřili a Hermes daroval Apollónovi harfu, kterou sám vyrobil z želvího krunýře. Apollón ho tehdy, kromě volů, které mu daroval, naučil také věštectví.

Hermes je považován za boha obchodu, krádeže a posla božího. Měl křídla na přilbici, na nohou a držel žezlo. Kromě své povinnosti přenášet zprávy tam kam  ho poslal Zeus, byl i vysílačem duší: vodil duše do podsvětí. Setkáváme se s ním často, jak pomáhá hrdinům tisícero způsoby: pomohl Héraklesovi, Perseovi, Odysseovi a také vysvobozuje ló zabíjejíc jejího hlídače Argose v době, kdy ji Héra proměnila krávu, proto se od té doby jmenuje Argifontis (= vrah Argose).

Hermes měl mnoho dětí. Některé z nich jsou: Myrtilos, jejíž matka byla Klymeni, Polivos, který měl za Chthonofili, Autolykos, jehož matka byla Filonida.

Za jeho syny jsou také považováni Panas, Arpalyk, Avdiros a další.

 

AFRODITÉ, bohyně krásy a lásky

 

O Afroditě, bohyni lásky a krásy existují v souvislosti s jejím zrozením dva různé mýty. Jeden mýtus říká to, co jsme již uvedli, že je dcerou Dia a Diony, zatímco druhý uvádí, že se narodila ze spermatu boha Uranose poté, co mu genetické orgány spadly do moře, když mu je Kronos usekl. A tak se prý vynořila z mořské pěny Afrodita, kterou Zefyros nejdříve přenesl na ostrůvek Kythira a poté na Kypr. Afrodita ochraňovala lásku a zamilované a její nejmilejší zábavou bylo zprostředkovávat, aby se bohové zamilovávali do smrtelných žen.

S oblibou vytvářela pletky, dostávala koho mohla do tenat lásky a nejraději ze všech se zabývala Diem, který byl každou chvíli zapleten v nové milostné historce.

Sama také nezůstávala pozadu. I když byla vdaná s kulhavým bohem Hefaistem, měla milostný vztah s Arisem. Pikantní historku uvádí Homér v Iliadě: Hefaistos se dozvěděl od Slunce, který vše vidí, že ho jeho žena podvádí s Arisem a rozhodl se, že jim připraví léčku. Zhotovil kouzelnou a neviditelnou síť a

rozjel se na Limnos. V noci, kdy Aris navštívil Afroditino lůžko, přišel Hefaistos a přistihl oba milence v pravou chvíli a zadržel je pod tímto sítem. Potom svolal všechny bohy z Olympu i Dia, aby si postěžoval. Bohyně se zastyděly a odmítly přijít, zatímco bohové se nadchli. Dokonce Apollón řekl se smíchem Hermesovi, že Hefaistos i přes to, že je kulhavý, dokázal šikovně milenecký pár přistihnout a přivést Arise do této těžké situace, v jaké ho nyní vidí ostatní bohové. "Ty by jsi chtěl zažít takovou ostudu?", zeptal se ho. Hermes mazaný, jako vždy, mu odpověděl, že by si moc přál být na místě Arise a vůbec by mu nevadilo i kdyby ho třikrát svázali řetězem a i kdyby ho viděli všichni bohové a bohyně. A tak tato historka skončila smíchem bohů, jak nám popisuje Homér.

Z této lásky bohyně Afrodity se zrodili Erotas, Deimos, Fovos a Armonia. Kromě Arise byla Afrodita zamilovaná do řady jiných mužů s kterými měla vztahy jako např1clad s krásným Adonisem nebo s Anchisisem, s kterým měla dítě Aineiase. Když byla zničena Trója, bohyně ho zachránila a umožnila mu odejít se svou rodinou. Afrodita měla ráda růže a myrtu, zatímco její vůz byl tažen párem holubů, což byli její milovaní ptáci.

DIMITRA, bohyně zemědělství

Dimitra byla bohyně plodnosti, byla bohyní země, kterou ochraňovala a pěstovala, zvlášť pěstovala obilí. Považovali ji za bohyni kosmogonie a vše, co bylo na zemi, jako květiny, plody a zvířata byla podle věřících její zásluha. Dimitra měla silný svazek se svou dcerou Persefoni, kterou splodila s Diem a většinou jsou uváděny spolu. 

Únos Persefoni

Persefoni, jediná dcera této bohyně, vyrůstala šťastná vedle své matky a ostatních bohyň, když se do ní Hádes (Plutón) zamiloval a unesl ji. Ve chvíli, kdy dívka trhala narcis v háji,otevřela se země a Hádes ji vzal do podsvětí. Dimitra, jakmile objevila zmizení své dcery, začala ji hledat. Cestovala ve dne a v noci všude, do té doby známém světě se strachem a smutkem. Když jí nakonec Slunce prozradilo pravdu, bohyně se tak rozhněvala, že odešla z Olympu, zanedbala své povinnosti a převtělila se ve stařenu, která vstoupila do služeb krále Kelea v Elevsíně. V tomto období, ale země zůstala bez plodů, zemědělství se nevyvíjelo, nic nerostlo, nic nepřinášelo plody, lidé trpěli neúrodou. Tehdy Zeus.rozhodl, aby Hádes vrátil Persefoni zpět, protože Dimitra vyhrožovala, že nevyroste ani stéblo ze země.

Plutón souhlasil s tím, že pustil svou ženu na zemský povrch ke své matce, ale lstivě ji dal sníst kousek granátového jablka, což bylo dostatečné k tomu, aby se Persefoni neustále vracela do podsvětí. A tak došlo k následujíci domluvě s Plutonem: 8 měsiců v roce pobývala Persefoni na povrchu země u své matky a 4 měsíce v podsvětí se svým mužem. Dimitra toto řešení přijala a ve velmi krátké době se země pokryla klasy, na stromech vyrašilo listí a z půdy vyrůstaly rostliny různého druhu, vše rodilo plody. Od té doby se všechno zelenalo 8 měsíců v roce. V období 4 měsíců, kdy se musela bohyně odloučit od své dcery, bylo vše jako mrtvé.

 

ARES, bůh války

 

 

Bojechtivý bůh války Aris, se všude objevuje v plné zbroji a s přilbicí, vždy připraven k boji. Kde je ,~ válka a krveprolití, kde ozbrojená srážka, tam je

vždy přítomen Aris, proto byl také řídce zbožňován a nejsou uváděna města, která by ho považovala za svého ochránce. Byl synem Dia a Héry, dokázal se střetnout se všemi bohy, dokonce i se svým otcem. Byl zbožňován v Thébách jako předek jejího královského dvoru, protože i žena Kadmose, krále Théb, Harmonie byla jeho dcerou, kterou zplodili s Afroditou.

Opravdu tento hrozivý bůh miloval erotickou a něžnou Afroditu, se kterou měl kromě Harmonie i Erotase, Fovose a Deima. Aris měl ještě daiší děti. Některé z nich jsou například Kyknos, Diomidés z Thrácie, který měl lidožroutské koně, dále Lykáonas, Meléagros, Dryantas a Oinomaos.

HEFAISTOS, bůh ohně a umění

Hefaistos, syn Dia a Héry, byl bůh ohně, hutnictví a umění. Umělecky zpracovával nejen šperky a bibeloty, ale úplně všechno: přes oštěpy až po trůny, přes amfóry až po zlaté roboty. On zhotovil na přání

Thetidy zbroj pro Achillea a umělecky zpracoval jeho štít nádhernými výjevy. Dílnu měl na Limnosu, ale i kdekoliv jinde, kde byla sopka a oheň.

Měl silné paže jako každý kovář, který pracuje celý den s kladivem u kovadliny, zatímco jeho nohy byly atrofické.

Hefaistos byl také kulhavý pro což existují dvě vysvětlení: podle jednoho vysvětlení, kdysi, když se Zeus hádal s Hérou a Hefaistos se připletl do hádky, ve které obhajoval svou matku, chytil ho Zeus za nohu a shodil ho ve hněvu z Olympu. Jeden thrácký národ Sinthiové, kteří se přistěhovali na Limnos, se Hefaista ujali, pečovali o něj, ale zůstal kulhavý. Druhé vysvětlení uvádí, že se Hefaistos narodil kulhavý a Héra ze studu utajila jeho zrození a shodila z Olympu. Hefaistos spadl do Oceánu, odkud ho posbírala Tythis a Evrinomi, které ho vychovali v mořské jeskyni. Po letech, když se chtěl matce pomstít, poslal jí darem trůn, který sám zpracoval. Když si na něho Héra sedla, byla k němu najednou přivázána a nemohl jí odvázat nikdo kromě Hefaistose. A tak až na prosby druhých bohů se Hefaistos vrátil na Olymp, aby Héru odvázal. Říká se, že Zeus, aby si ho udobřil, dal mu za manželku Afroditu.

Přes to, že byl Hefaistos škaredý, měl vždy pěkné ženy, protože kromě Afrodity jsou uváděny Chari ( zosobnění krásy) a Aglaia, nejmladší ze tří sudiček. Z jeho synů jsou nejčastěji uváděni Argonautis Palaimonas, sochař Ardalos, zloděj Perifitis, který byl zabit Théseem a Erichthonios.

ESTIA, bohyně rodinné pohody

 

Tato bohyně zosobňovala rodinný krb. Byla prvorozenou dcerou Kronose a Rhei, žádala od svého bratra Dia, aby si mohla uchovat své panenství, přesto, jak Poseidon tak i Apollón si ji chtěli vzít za manželku. Její klidný život na Olympu byl důvodem toho, že nesehrála roli v nějaké příhodě jako ostatní, proto je její přítomnost citelná spíše ve světě myšlenek.

Kromě dvanácti olympských bohů existovali i jiní bohové, kteří byli zbožňováni často stejně jako ti první, o kterých jsme hovořili, až na to, že jejich sídlem nebyl Olymp, nebo také byli děti boha a smrtelníka, jako Asklipios. Zbožňování těchto bohů bývá často velmi zajímavé, protože se ztotožňuje se způsobem života, zbožňovacím obřadem a kulturou té doby.  

Dionýzos, bůh vína a dobré nálady

Semeli byla jednou ze tří dcer Kadmose, krále thébského. Zeus ji měl velmi rád, protože byla překrásná. Ale jejich vztah neunikl žárlivé Héře, která aby ublížila Semeli, řekla jí, že pokud se chce považovat za Diovu ženu, musí ho vidět v celé jeho kráse, tak jak se objevil před Hérou v den jejich sňatku. Semeli i přesto, že se ji snažil Zeus přesvědčit, aby změnila názor, trvala na tomto důkaze lásky, ošálená Hérou. Když se Zeus objevil na svém vozu obklopen hromem a bleskem v paláci Semeli, vznítil se palác a Semeli umřela úderem blesku, ale také možná strachem.

Semeli ale v sobě nosila již 6 měsíců Dionýza. Tehdy bleskurychle Gaia, aby se dítě nespálilo, nechala vzrůst osvěžující břečtan, který dítě ochránil před ohněm. Zeus dítě, které ještě bylo v embryonálním věku vzal a udělal si ve stehně rozparek, do kterého embryo vložil a zašil, a ukryl ho tam před Hérou do doby, než se naplnil čas jeho zrození. Když přišla ta chvíle, Zeus si opět rozpáral stehno, vyndal na světlo svého syna Dionýza, který byl také nazýván "Z ohně zrozený nebo Ve stehně zašitý nebo i Dvakrát zrozený".

Ale pronásledování Hérou bylo neustálé. Zjistila, že Zeus dal dítě Semelině sestře Inó a jejímu manželovi Athamantovi. A tak ho opět Zeus vzal, proměnil ho v kozu a nařídil Hermesovi, aby ho odnesl daleko do Asie, aby tam vyrostl. Hněv Héry ho stále pronásledoval, až se zbláznil a začal se bezcílně toulat. Uzdravila ho bohyně Rhea a on pokračoval ve svých cestách. Kudy chodil, vysvětloval teorii pěstování hroznů a vyprávěl o obřadech, které jsou spojeny s každou fází pěstováni. V některých městech byl přijímán přátelsky, jinde ho vyháněli. V Aitolii ho král přijal přátelsky stejně jako v Attice, která bojovala o prvenství v pěstování hroznů.

Dionýzos je bůh vína, pučení a plodnosti hroznů. Dionýzovo náboženství je spojeno s vínem, tancem a dokáže člověka odpoutat od každodenních všedností. Dionýzovy orgie se organizovaly s náboženskými obřady a svatými činnostmi v pravém slova smyslu. V průběhu těchto obřadů byla zpívána zbožňovaná Dionýzova píseň.

Mýtus o Ariadně, kterou zanechal Théseus na ostrově Naxos při svém návratu z Kréty do Athén, je spojen s Dionýzem, protože podle něj si ji Dionýzos ponechal a ona se stala jeho ženou. Říká se, že spolu měli dvě děti, Stafila a Oinopíona.

Dionýzův průvod se skládal z Nymf, Silinů, Satyrů a Mainád. Silinové měli nohy a ocas koňský, číhali a honili Nymfy se kterými se milovali v jeskyních. Známý Silinus nebo Satyrus byl Marsyas, který byl skvělý učitel hudby. Satyrové, démoni přírody se často ztotožňují se Siliany, protože jsou si podobni až na ty vyjímky, kde jsou popisováni jako polovina člověka a polovina zvířete. Maniady nebo Vakchi jsou ženy, které zosobňovaly duše orgií. Byly ovládány taneční mánií, zpěvem a neovladatelnou zábavou. Celý tento rozpustilý průvod překypoval dobrou náladou a obklopoval Dionýza. Jak jsme již uvedli zúčastnili se také boje Gigantů po boku Dia.

Asklipios, bůh lékařství

 

Asklipios byl hrdina, ale i bůh lékařství. Byl synem Apollóna a Koronidy nebo podle druhéverze byla jeho matkou Arsinoi a vyrůstal vedle Kentaura, jako všichni významní muži té doby. Moudrý Kentaurus ho naučil lékařství, ve kterém byl Asklipios velmi schopný. Říká se, že mu bohyně Athéna dala krev Gorgony (mořské panny), poté, co ji uťal hlavu Perseus. Dokonce, krev, která vytékala z pravé strany byla tak dobrodinná, že jí Asklipios používal k oživování mrtvých. Zvláště tato jeho schopnost oživovat mrtvé velice zneklidňovala Dia, aby nebyla narušena rovnováha na světě, a tak na něj hodil blesk. Apollón, aby pomstil smrt svého syna usmrtil Kyklópy.

Asklipiovou ženou byla Ipióny a uvádí se, že měli dva syny, Podaleira a Machaona, oba dva byli lékaři a kromě nich měli 5 dcer: Akesó, lasó, Panakeia, Aigli a Ygeia. Po své smrti se Asklipios přeměnil v souhvězdí Ofiucha.

Ygeia, nejdůležitější z Asklipiových dcer, byla zosobněním duševního a tělěsného zdraví. Neexistuje o ní žádný zvláštní mýthus. Patřila do Asklipiova doprovodu a byla zároveň s ním také zbožňována.

V Asklipiově lékařském umění pokračovaly Asklipiády, jako potomci, ze kterých je nejznámější Hippokrates.

Slunce, bůh světla

Slunce byl jedním z nejstarších bohů olymských. Byl synem Titána Hyperióna a Titanidy jménem Theia. Pocházel z Uranose a Gaie, jeho sourozenci byli ló (červánek) a Oceán, zatímco jeho dětí je více a jsou dobře známy: čarodějnice Kirké, Aitis král Kolchidy, Pasifai, žena krále Minoa a Persés.

Slunce je zobrazován jako překrásný muž se zlatými vlasy, ověnčený paprsky, jak kříží nebe na ohnivém voze taženém koňmi neobvykle rychlými. Celý den jezdí nad zemí nebo nad oceánem, používajíc jako plavidla velkou hlubokou číši.

Slunce vidí vše a často se stává svědkem dobrých neb špatných zpráv v mnoha mýtech.

Irida, posel bohů

Irida byla z rodu Oceánu a jejím otcem byl Thaumantus a matka Elektra. Je zosobněním duhy se svými barvami, symbolem spojení oblohy a země. Je to okřídlená bohyně zahalená do průhledného roucha a byla ve službách Diových jako jeho posel, stejně jako Hermes nosila rozkazy a vzkazy bohů.

Hádes nebo Plutonas, bůh, podsvětí

Hádes, bratr Dia, Poseidona a Héry, byl bůh mrtvých a kraloval v podsvětí, jako třetí vládnoucí bůh, když si rozdělovali svět mezi sebe Zeus, Poseidon a sám Hádes. Měl stejný osud jako jeho sourozenci, byl polknut svým otcem Kronosem a potom byl vyvrhnut. I on se zúčastnil boje Titánů po boku Dia.

Ve svém temném království je Hádes tvrdý a nesoucitný. Nedovolí nikomu vrátit se zpět mezi živé. Slouží mu různí démoni a duchové, jako Charontas, který plní úkoly převoznika a převáží duše přes Acheront svou loďkou na druhou strnu, aby se dostali do královstvi mrtvých. Jeho odměnou byl jeden "ovolos", mince, kterou pohřbívali společně s mrtvým.

Hádes miloval krásnou Persefoni, dceru bohyně Dimitry, kterou unesl, jak jsme se již zmínili.Na obrázku vpravo vidíte výjev z příchodu Persefini do říše temnot.  Z hrdinů se dostali do podsvětí Hérakles, Orfeas a Odysseus, přes to, že byli živí. Homér popisuje tmavé prostředí a melancholii, která tam panuje, dokonce i pro nejslavnější z hrdinů.

 Panas,  bůh lesů a pastýřského života

 

Znak řecké přírody, Panas, byl bůh pastevců a stád. Jeho ďábelská podoba ho představuje od prastarých dob zpoloviny jako muže a zpoloviny jako berana, s obličejem vrásčitým, špičatou bradou, vousy, na čele rohy a celkově velmi chlupaté tělo.

Velmi pohyblivý a radostný, byl vždy zosobněním pasteveckého života v blízkosti osvěžujících pramenů a stinných lesů, s velkou sexuální energií, vždy připraven honit Nymfy a mladé chlapce a milostně je obtěžovat. Pásl svá stáda a hrál na svou flétnu, kterou, jak se vypráví sám vymyslel. Jeho původ není úplně jasný. Narodil se v Arkádii a pravděpodobně je synem Kronose a Rhei nebo Hermése. Říká se, že jeho matka, některá z Nymf, když ho porodila a uviděla zrůdné novorozeně; celá polekaná dítě opustila. Našel ho ale Hermés, který ho zabalil do kůže zajíce a odnesl ho na Olymp. Olympským bohům se zdál velmi roztomilý a tak ho přijali mezi sebe. Nejraději ze všech ho měl Dionýzos, který si ho vzal s sebou. Panas měl rád hodně Nymf, ale většinou se nesetkal s ohlasem, jako se například stalo s Pefki, která se proměnila ve strom, jen aby se před ním zachránila. Zamiloval se do krásné Ichó, Nymfy studní a lesů. Protože jeho lásku neopětovala, tak ji zničil.

Říká se, že Ichó se zamilovala beznadějně do Narcise a ze smutku zmizela a zanechala za sebou pouze svůj hlas. Největší úspěch v této oblasti měl Panas ve svém vztahu k Luně, kterou obelstil převtělený za ovci.

 

Priapos, bůh plodnosti

Byl podobný na Panase a říká se, že byl synem Dionýzovým a Nymfy Chioni nebo Dionýza a Afrodity a dokonce možná Hermése nebo samotného Dia. Vyrostl v Lampsace a říkají, že on založil toto město. Je bohem plodnosti, nejen v živočišném, ale i v rostlinném světě a stejně tak i tělesné lásky.

Jeho nadměrně velký penis, byl připraven nejen k rozmnožování ale i k trestání, jeho c1em bylo prosadit se svým způsobem u všeho, co měl pod kontrolou nebo co ochraňoval. Panuje také názor jiný, že totiž tato jeho podoba byla presentací mužského pohlavního orgánu jako nositele života a tvorby.  

Erotas, syn, Afroditin

Ten chlapec, který měl na ramenech zlatá křídla, kudrnaté vlasy a lúk, ktery'm házel své kouzelné šípy, ještě dříve než ho začali opěvovat básníci a než ho začali umělecky zpracovávat sochaři a malíři byl pro starověké Řeky syn bohyně Afrodity a boha Arise, ten který svými šípy mířil na srdce bohů a lidí. Považovali ho za nejkrásnějšího mezi bohy, jelikož vzbuzoval v lidech nejkrásnější pocity a pomáhal spojeni dvojic. Erotas už od nejstarších let dokázal obměkčit i nejtvrdší povahy lidí, zkrášloval život a dával mu smysl.  

Themis nebo Themida, bohyně spravedlnosti

 Themis, jako bohyně spravedlnosti, se starala o morální pořádek mezi bohy a lidmi. Ochraňovala slabé a ošizené. Měla prorocké schopnosti a vlastnila věštírnu v Delfách než jí předala Apollónovi, kterého naučila prorockému umění Byla dcerou Uranose a Gaie, sestrou Kronose, Rhei, Mnimosyny, Oceánu a dalších Titánů.

Z jejího vztahu s Diem se zrodily dcery Ores, Eunomfa, Díki a Eirini, které se staraly o činy lidí a o tři sudičky, První sudička Klothó předla nit života každého člověka, druhá Láchesi udělovala radosti a smutky a třetí Atropos nůžkami stříhala nit života a tím určovala délku života.

Eriniés

 

Když Uranos usekl Kronosovi pohlavní orgány kosou, krev, která kapala na Zem, dala život Eirinám: Alyktó, Tisifóny, a Mégera. Tvrdé a neúprosné bohyně, které kontrolovaly svědomí a pronásledovaly každého křivopřísežníka. Někdy trestají jako zosobněné svědomí, jindy jako strašlivé postavy se smrtelným výrazem, vždy pronásledují a honí všude odporné zločince a smilníky.

Vstupují do jejich snů, ruší jim spánek a není místa na zemi, kde by je nemohli najít. Nespravedliví slyší své hlasy, které je kontrolují a neustále jim připomínají jak jsou podlí a hříšní a nenechávají je v klidu ani ve dne ani v noci.

 

Óres

Órés byly zpočátku bohyněmi ročních období, ale posléze se staly zosobněním denních hodin. Jako dcery Diovy také jejich jména představovaly zbožňované významy: Eunomii, Diki a Eirini.

 

Mořští démoni

Také moře mělo své božství, které náleželo ke království Poseidona.  

Proteas byl ochránce mořské zvěře a hovoří o něm mnoho mýtů. V Odyssei se s ním setkáváme jako s bohem moře, který živí mořskou zvěř mokrého královstsví, zatímco Herodotos ho uvádí jako krále Egypta.

Tritonas, syn Poseidona a Amfitriti, byl z poloviny muž a z poloviny ryba, jeho sestrami byly Niridy. V mnoha mořských výjevech vidíme hodně mořských démonů, majících podobu Tritona. Tito Tritóni doprovázeli nebo obklopovali Poseidonův zlatý trůn.

Glaukos byl také mořský bůh, zpočátku to byl člověk a později se proměnil v mořského démona. Jeho postava je lidská, ale jeho tělo je pokryto lasturami a vodními řasami.

 

DALŠÍ MENŠÍ BOHOVÉ

 

Do této doby jsme se zabývali prezentací nejdůležitějších bohů. Kromě těch, které jsme uvedli, existují ještě bohové menší, co do důležitosti, které nechceme zanedbat, aby byla co nejúplnější ikona o řeckém náboženství. Tito bohové hlavně představovali abstraktní významy.

Eris nebo Erida, byla bohyně sváru. Byla dcera Noci a sestra a družka Arise. Tato "uhádaná" bohyně byla přítomna všem hádkám a nedorozuměním. A to i tehdy, když se všichni snažili jí vyhnout, nacházela si vždy způsoby, jak vytvořit nedorozumění, jak zapálit vášně a nenávisti mezi bohy a lidmi. Velmi charakteristickým příkladem je příhoda s "jablkem Eridy", které způsobilo trójskou válku. Její děti byly Ponos, Lithé, Limó, Orkos, Áti, Máches, Fonos, Pseudos a vše, co bylo zlé pro lidi. Všechno to, co vzniká hádkou.

Ivi. Toto jméno znamená radost a krásu, kterou s sebou přináší tento věk. Byla dcerou Héry a Dia a nabízela nektar bohům. Když byl Hérakles přijat na Olympu, oženil se s ní.

Peithó. Dcera Oceánu, přítelkyně a pomocnice Afrodity, která slovy přesvědčovala mladé dívky, aby překonaly stud a oddaly se lásce.

Tyché. Je božství bez mytologického obsahu, představuje neurčitý smysl štěstí.

Háty. Znamená katastrofu.

Lités. Dcery, Diovy, které napravovali to, co způsobila Háty.

Ivris. Představovala vychloubačnost.

Nemesis. Dávala lidem odpočinek a zapomenutí.

Thanatos. Byl bratrem spánku, by1 často ztotožňován s Hádesem, Charontasem a průvodcem duši Hermesem. Jediný, komu se podařilo obelstít smrt byl Sisyfos.

Anangi. Zobrazení síly, která vymáhá rozhodnutí Osudu. Považuje se za moudré božství v souladu s kosmogónií. Ona a její sestra Adrasteia byly chůvami Diovými. Pro tragédy, představovaly nejvyšší moc

kterou vždy uposlechli i bohové.

 

Iakchos. Byl bůh, vedoucí k průvodu napodobenin na Elevsinských obřadech. Jeho jméno vyplynulo z výkřiku věřících " iakche" v průběhu obřadu. Někdo ho považuje, že má něco společného s Dionýzem, jiní zase, že je synem Dimitry.

 

VĚŠTÍRNY

 Přirozená neschopnost člověka pochopit božské činy je tak prastará, jako svět samotný. S1a boha byla vždy ve strachu a v naději. Tento názor se přičinil o to, že člověk chtěl být vždy ve styku s božským světem, komunikovat s ním tak, aby mohl vždy seřizovat své chování podle představ bohů. Tato komunikace byla kdysi zajištěna prostřednictvím věštíren a věšteckých obřadů.

A tak lidé a celá města poslouchala chtění bohů, jakož i žádali jejich pomoc při závažných rozhodnutích nebo při řešení závažných problémů. Věštba, včasný názor, který věštírna vyslovila, byla přáním boha a určovala osud a chování lidí v té době.

Nejvzácnějšími věštírnami antického Řecka byly: věštírna v Dodony a Apollónova věštírna v Delfách. V první věštírně, proroci vysvětlovali vůli boží z nadrobeného dubového listí nebo z podivných hlasů holubů , kteří seděli na svatém stromě.

V Delfách byl otvor v zemi, ze kterého se linula vnuknutí a ovládala každého, kdo u otvoru seděl. Dále svatý pramen Kastalía, který byl považován za prorocký spolu se svatou dafni, která jej obklopovala.Pýthie, svatyně chrámu, která seděla na svaté trojnožce, blízko svatého otvoru, žvýkala toto listí dafni,

Pila vodu ze svatého pramene a dostávala se do extáze. A v té chvíli vypouštěla z úst proroctví, která vlastně byla přáním nebo odpovědí bohů, na dotazy věřících. Zplnomocnění králové, vládci, boží sluhové a prostí lidé , přicházeli denodenně s dary pro boha a s obětními zvířaty. Věštby byly často nejasné a nastával problém jejich reprodukce. A tak se uchylovali ke knězům a prorokům.

Velký a známý prorok ve své době byl Teiresias a také Kalchas. Sílu věšteb potkáváme ve všech mýtech. Většinou určují životy hrdinů a vývoj důležitých událostí.

 

Proroci

Teiresias, slepý prorok, byl jedním z nejdůležitějších. Setkáváme se s ním v mýtu o Oidipovi a všeobecně v Thébském cyklu. 0 jeho oslepnutí existuje následující mýtus: Kdysi, když byl ještě mladý, potkal v lese dva hady, kteří se pářili. Teiresias je vyrušil ( podle jiné pověsti poranil), a po tomto činu byl potrestán a proměnil se v ženu. Po sedmi letech opět uviděl hady při páření. Zopakoval stejný čin a opět se stal mužem. Jednou, když Zeus a Héra měli spor o tom, kdo požívá většího uspokojení při milování, "rekli si, že se zeptají Teiresia, který prožil kus života jako muž i jako žena. Ten odpověděl, že, pokud by libido mělo desetistupňové hodnocení, pak žena dosahuje devátého stupně, zatímco muž prvního. Héra se rozhněvala, že Teiresias prozradil tajemství jejího rodu a oslepila ho. Avšak Zeus mu daroval sílu proroctví a dlouhý život.

Kalchas nebo Kalchandas byl velmi schopný prorok, který věštil ze způsobu letu ptáků, znal velmi dobře minulost i budoucnost. Apollón mu daroval tuto schopnost věštit. Kalchas byl ten prorok, který následoval Acháje do trójské války.