Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEŽ PŘIJELI PRVNÍ TÁBORNÍCI - díl 2.

22. 1. 2010

PRVNÍ BRIGÁDA (kronika výstavby Borku)

     Sníh jiskřil již řadu dní za okny zimního času, když otec jednoho pionýra dodal prkna na podsady.
     V neděli 6. února 1983 se sešlo pět pionýrů, jedna jiskra, dva instruktoři, dva vedoucí a dvě maminky na brigádě, jejímž cílem bylo vyrovnat přivezená prkna do hráně, aby do května, kdy se z nich budou dělat podsady, ještě trošku doschla.
     Práce pod vedením Tumaje běžela jako na pásu a tak během pěti hodin byla prkna srovnána a zbyl i čas na koulovačku a stavbu dvou sněhuláků, kteří se stali dominantou provozu, kde pracuje Tumaj.
 
Účastníci první brigády: Tumaj, Rajče, Tom, Tomáš, Kordula, Kozačka, paní Lišková, Toms, Pradla, Poštolka, Koza, George a Kozajda. BRZY ZDE BUDE I SCAN SPOLEČNÉHO FOTA VŠECH ZÚČASTNĚNÝCH.

JEDNÁNÍ NA OHS A PITNÁ VODA (shrnuto z Tumajova vyprávění)

     21. února 1983 se tentokrát tři Jirkové - Holý, Tůma a Holík, vydali do Karlových Varů na hygienickou stanici, aby zde dohodli některé otázky týkající se zajištění předpisů na táboře.
Při zpáteční cestě se stavěli nejen na místě budoucího tábora, ale i u majitele pozemku a na národním výboru, aby se připomněli.
     Přesně o týden později se stejná trojice vydala do Plzně hledat majitele studny, která je u bývalého strážního domku u trati kousek od tábora.
Na adrese, získané minulý týden na MNV ve Pšově však Karel Kněz už nebydlel. Naštěstí Jirkové natrefili na lidi, kteří nové bydliště Knězových znali a zavedli je tam.
     Po  krátkém vysvětlení u kávy a čaje majitelé stážního domku odsouhlasili čerpání pitné vody z jejich studny. Ostatně protislužba byla dosti lákavá: vyčištění studny na náklady skupiny.

 

MALÁ TÁBOROVÁ ŠKOLA

     "Tak to byla moc vydařená akce", sděluje nám Tumaj. A hned pokračuje: "To jsme sezvali všechny vedoucí a instruktory, kteří měli jet s námi na tábor, na všechny tři běhy, na tenkrát ještě nám dostupnej Lapák (bývalý Okresní dům pionýrů a mládeže Na Lapáku). Nevím už přesně, kolik se nás tam sešlo, ale dobře si vzpomínám na to, že to co jsme prováděli, brali všichni strašně poctivě.
     V jednom víkendu jsme si ukázali, jak by asi měly vypadat některé akce na táboře. Přesněji: jak by měly vypadat všechny akce na táboře. No a na ukázce třeba antidnu, který k nám "donesl" George, jsme se snažili ukázat na důraz bezpečnosti dětí i ukázat, co lze v takovém "dnu" probíhajícím v noci s dětmi dělat.
     Nevím dnes už přesně co vše, jsme tenkrát dělali. Vím přesně, že jsme měli večer táborák a že jsme byli na výpravě v Kamenném údolí, kde jsme vařili oběd.
Nešlo nám tenkrát jen o ukázku práce s dětma, ale a to hlavně, o to vnutit všem lidem alespoň nádech pravé táborničiny. Aby se po třech bězích na táboře tamní údolí nezměnilo v devastovanou krajinu.
     Zkrátka jsme se snažili předat co nejvíce z toho co se George naučil jako kluk ve Skautu a já pak od něj."

 

PRVNÍ STAVBA (kronika výstavby Borku)

     Říká se, že sedmička je šťastné číslo, a asi to bude pravda, neboť to byla právě sedmá návštěva v Borku, při níž byla zahájena třikrát odložená výstavba táborové základny.
     V pátek 6. května 1983 v 17.30 hodin byl sraz na nádraží na Výhybce pro všechny účastníky první stavby. Sešlo se nás tu třicet tři. Byli tu pionýrští pracovníci, pionýři, jejich rodiče a pár lidí, kteří šli prostě pomoci.
     Zavazadla jsme naložili do čtyř osobních vozů, které jely s pěti brigádníky napřed. Slunce se sklánělo nad obzor údolí Boreckého potoka, když byl jeho klid přerušen hlukem čtyř motorů, který po chvíli vystřídalo pět lidských hlasů.
     Kratičce na to vyrostla na louce okleštěné potokem a stromy řada stanů a v jejím koutě zaplápolal oheň na jehož životodárných plamenech se hřála voda na čaj.
     Dvě a půl hodiny před půlnocí přivezla borecká lokálka ostatních dvacet osm členů první stavby. Páteční program byl již kratičký - osvěžení čajem po cestě a spánek.
Sobota se probudila do mrazivého rána. Údolí Boreckého potoka bylo ojíněné. Všude jen tlustá vrstva jinovatky.
     Ti, kteří se probudili jako první, rozdělali oheň a kolem sedmé hodiny se kolem něj tlačili všichni.
     V době snídaně dojeli poslední dva brigádníci a tak se pětatřicetičlenný kolektiv rozdělil na několik skupin, které se pustly do hloubení jam na pilíře kuchyně a jídelny, do probírky smrčiny, jejíž dřevo nám posloužilo jako stavební materiál. Padá i jeden ze dvojčat smrku, jehož kmen poslouží jako nosné pilíře mostu po němž se bude dopravovat všechen v lese vytěžený materiál a který později bude sloužit pro přepravu dřeva pro kuchyni i na táboráky.
Po poledni byl most dokončen a tak se všichni vrhli do lesa, kde bylo již připraveno dřevo na stavbu kuchyně a jídelny.
     Večer je dokončena hrubá stavba kuchyně a připraven materiál na jídelnu.
Stavbaři se spokojeně scházejí u ohně, kde si opékají vuřty k večeři a kde pak i zpívají při kytaře a nejeden přidá k dobru pěkné vyprávění.
     Druhý noc nebyla již mrazivá, ale ráno přichystalo horší překvapení: déšť!
V drobných kapičkách, ale vytrvale, snášela se voda k zemi.
     I přes nepřízeň počasí se v pracích pokračovalo. Chlapi v gumových pláštích dál stavěli jídelnu, ženy v pláštěnkách připravovaly stravu a děti zůstaly v jednom velkém stanu, kde hrály různé hry.

 FOTKA BUDE DODÁNA BRZY. 

Parta, která začínala stavět naši táborovou základnu před kostrou jídelny. 

 

     K polednímu přestalo pršet a tak se po obědě moli všichni, podobně jako včera, vrhnout do lesa a jídelna rostla, jakoby díky dešti, jako z vody.
     V podvečer byla hrubá stavba kuchyně a jídelny dokončena a tak Táta Holík mohl vztyčit glajchu na důkaz úspěšného díla. Ještě historický snímek a tři z kamarádů mohou odjet za svými povinnostmi. Těm, kteří zůstali zbyla malá chvilička na procházku do okolí.
 
     Čtvrtý den pobytu stavbařů v Borku bylo sice pondělí, ale devátého května, a tak je dnes volno.
     Tento den byl využit na důkladný úklid celého prostranství a pár dodělávek na stavbě.
 
     Stavbaři jsou spokojeni. To co měli v plánu stojí! Někteří rodiče tu poznali vedoucí svých dětí i z jiné stránky. Objevila se tu i nová tvář: Jindra Komárek – člověk, který je ochoten jet na tábor jako vedoucí. Celkově vzato: bylo to tu moc fajn!!!
     Cesta domů byla veselá a zároveň smutná. Smutná tím, že se loučí pětatřicet kamarádů a veselá tím, že je za nimi vidět kus opravdu poctivé práce!
Tak ahoj zase na příští stavbě!
 

STAVBA DRUHÁ (kronika výstavby Borku)

     Tři týdny uběhly jako voda a byl tu termín druhé stavby. Před jejím zahájením, ve středu 25. května, za doprovodu Táty Holíka, byl do Borku přivezen písek, cement, vápno a lepenka na střechu. Ve čtvrtek šestadvacátého Táta s Tumajem doprovázeli další auto s cihlami a několika prkny na střechu a dalšími drobnostmi.
     V pátek 27. května 1983 dopoledne u vechtru na zastávce Borek u Žlutic zastavila Praga V3S-skříňák, z níž vystoupili Táta Holík a Jarda Kladivo. Za pomoci tohoto vybaveného vodohospodářského monstra zahájili oba mladí muži čištění studny.
     Krátce po šestnácté hodině přijel Tumaj s Člověkem a za nimi v těsném sledu Avie s prkny a s otcem Pupikem, který bude stavbyvedoucím pece.
     Tumajův Trabant se několikrát otočil ke Skořepovu mlýnu a vždy přivezl tam uložené věci.
Odpoledne přijíždí i studnař Vláďa Král, který se za asistence Kladiva pustil do své náročné práce.
     Otec Pupik s Člověkem a Zdeňkem Kaslem, který přijel také dříve, se pouštějí do základů pece.
FOTKA – PŘESUN CIHEL DO KUCHYNĚ – BUDE BRZY PŘIDÁNA.
 
     Táta Holík pod Tumajovým vedením začínají krýt střechu na kuchyní prkny.
Před příjezdem vlaku byla velká část studny vyčištěna, byly vybetonovány základy pece a nad kuchyní a částí jídelny byla natlučena prkna.
     Sobota přivítala brigádníky tentokrát úsměvem sluníčka. Nebylo divu, že se táborová základna proměnila v mraveniště.
     Otec Pupik, za pomoci instruktorů, zednických učňů, pokračoval ve stavbě pece. Tumaj s Tátou Holíkem, zpracovali všechna prkna, čímž zakryli více než polovinu plochy střechy, kam položili i lepenku, takže práce na peci v kuchyni by mohly pokračovat i v případě deště.
Další parta zatloukala kulatinou prostory budoucího skladu potravin a na druhé louce se objevil jakýsi náznak jámy na latríny.
I studnaři měli hotovo.
 
     Třetí den druhé stavby byl ve znamení finiše prací na peci, která i tak nebyla dokončena.
Studna byla ještě jednou vyčerpána na dno a sklad potravin měl hotové tři stěny. I ta jáma na latrinu byla znatelnější.
 
Pokračování příště.
 
Osmnáct účastníků druhé stavby:
Saša Rákosníková, Tomáš Vosmík – Švícko/Ševan, Petr Kasl, Jindra Komárek, Člověk, Mirek Holý, Jarka Kozáková, Zdeňka Lišková, otec Pupik, Alena Satýnková – Týdý, Mirek Šefl – Bublik, Martin Stuchlý – Márty, Olda Liška, Jiří Tůma – Tumaj, Petr Svoboda, Jarda Kladivo, Jirka Holík – Táta/Děda, Jiří Holý – George a Simon Přibyl – Prcek.