Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEŽ PŘIJELI PRVNÍ TÁBORNÍCI - díl 3

24. 1. 2010
TROCHU UTAJENÁ STAVBA
     Na předchozí, druhou, stavbu byli pozváni pouze osoby starší patnácti let. Na třetí, která se uskutečnila 11. a 12. června 1983, bylo svoláno jen os osob.
     Proč? Bylo potřebné především dokončit pec a k tomu odvést do Borku věci dvanácettrojkou, která pojme právě osm osob.
     V sobotu večer dorazili George, Táta, Pupik, Mirek Holý, Švícko, Saša, Tydý a Tumaj na místo.
     Ten den stačili připravit cihly, prkna a lepenku dovezené sem již ve středu.
     V neděli přesně v sedm nula nula zahájil otec Pupik práce na peci za pomoci Saši, George a Švícka. Tumaj s Tátou pokračovali na střeše a Tydý s Mirkem se pustili do skladu potravin, který dokončili na rozdíl od střechy, na niž znovu chybělo několik málo prken. Pec měla ještě nízký komín. Obě tyto stavby musí být dokončeny při poslední stavbě. V podvečer se dvanácettrojka vrátila opět domů.
 
FINIŠ PŘED POSLEDNÍ STAVBOU (kronika výstavby Borku)
     Čtvrtek 16. června 1983 – dopoledne George, Kuře, Tydý a Táta jeli do Borku nasypat do studny chloramin. Ta je v současné době nevyhovující. Odpoledne se sešli u Tumaje v práci pionýři z Vlaštovky a Lvíčat a pod jeho vedením za Člověkovy spolupráce stloukali dílce podsad, které zde díky pochopení vedení družstva dříve Tumaj s Tátou připravili.
 
     Sobota 18. června – znovu se scházejí pionýři na stloukání podsad. Tentokrát jim pomáhá nejen Tumaj, ale i otec Pátek, Olda Liška a Tydý.
 
     Neděle 19. června – v podvečer jedou Táta s Tumajem do Borku pro vzorek vody, který v pondělí George dává na rozboru na OHS.
 
     Úterý 21. června – poslední den věnovaný stloukání podsad. Opět se účastní pionýři. Člověk za asistence Švýcka protahuje prkna na postele. Prkna nejsou vysušená a tak to jde jen velice těžce. 

     Čtvrtek 23. června – před osmou hodinou ranní přicházejí k Tumajovi do práce silní hoši z řad pionýrů a nakládají na auto dílce podsad, prkna na postele, prkna nedokončených dílců podsad a ve škole pak celty, molitany, nádobí a další věci. Během dopoledne vyzvedávají George s Tumajem rozbor vody. Je v pořádku!
 
POSLEDNÍ STAVBA PŘED PRVNÍM TÁBOREM (kronika výstavby Borku)
     Krátce po druhé hodině po půlnoci vyrazilo z Kladna nákladní auto sledované Tumajovým Trabantem. Cíl – táborová základna 6. pionýrské skupiny Marie Majerové při 1. ZŠ Kladno v Údolí mlh v Borku u Žlutic.
     Auto muselo sjet do údolí Boreckého potoka od Semtěše, tedy na druhý břeh potoka. V táboře již čekal Táta, který se přidal k Tumajovi, Georgovi, Švíckovi a Lubošovi Kučerovi, kteří přijeli spolu s náklaďákem.
     Začalo svítat a než se stačilo rozednít, byl obsah auta i vleku vyložen.
  
     Po kratičkém odpočinku odjelo nákladní auto, George a Táta. Tumaj, Švíckoa Luboš se pustili do přenášení všech věcí na druhý břeh pod střechu jídelny.
     Během dopoledne byl všechen materiál pod střechou. Všichni tři se proto pustili do stloukání zbylých asi tří dílů podsad a Tumaj pak do šroubování dveří.
Po poledni dorazil Jarda Kladivo s véeskou a pustil se hned do čerpání vody ze studny.
Po Kladivovi přijel Zdeněk Kasl a kratičce na to i Táta Holík. Švícko postavil stany a Zdeněk s Tátou dotloukli střechu prknama a položili lepenku.
     Večerním vlakem přijeli i ostatní brigádníci. Narychlo bylo postaveno ještě několik stanů a šlo se spát.
 
     V sobotu, hned po snídani se celý zhruba čtyřicetičlenný kolektiv pustil do práce. Jedna parta lepila střechu jídelny a kuchyně ypou, druhá pod vedením Táty svařovala rám na peci. Otec Bareš s dcerou Štěpánkou a dalšími pomocníky stavěli most, který spojuje tábor s protější loukou. Další dvě dvojice otec + dítě pracovali s Tumajem a s dalšími na kompletování podsad a postelí. Při této práce se uplatnili především pionýři z Vlaštovek a Lvíčat, kteří dokážou mistrně vládnout sekerou i pilou.
     Ukázku spolupráce celé rodiny předvedli Maškovi při výrobě stolů a lavic v jídelně.
Pod vedením otce „kmitala“ máma i syn Zdeněk a během půl dne měli hotovo.
 
     I navečer začal Táta svářet konstrukce na stany a tak několik plátěných příbytků bylo ještě ten den obydleno.
     Byl už večer a právě se pekly vuřty, když se přihnal studený vítr a sním ohromné krupobití. Z nebe padaly kusy ledu, které mnohdy dosahovaly velikosti nehtu dospělého muže.
Přeháňka se přehnala a mnozí brigádníci podruhé viděli Borecké údolí bílé. To bylo dovádění. To bylo lumpáren s ledovými kuličkami.
     I když se dík kroupám znatelně ochladilo, vydrželi všichni dlouho u táboráku, u kterého George všem poděkoval za pomoc při výstavbě této táborové základny.
 
     V neděli budovatelé dokončili konstrukce na stany, vypnuli celty, z poloviny přibili kulatinu na most, který dostal název Nuseláček a připravili dveře u skladu potravin na obití.
 
     V týdnu zde ještě instruktoři hlídající tábor kopali jámy na latríny, otec Pupik přijel dokončit komín. Instruktoři vybudovali prozatímní schody směrem vechtru a vůbec dokončili pár drobností.
     Tábor byl připraven přijmout první táborníky.
     Dvě etapy zrodu táborové základny Údolí mlh v Borku u Žlutic se staly historií. Ta první, přípravná, byla zdlouhavá – angažovalo se při ní jen několik osob. Do té druhé se naopak zapojilo osob hodně. Logicky. Pobyt v překrásné přírodě spojený s kamarádstvím, táhne. Táhne i přesto, že je podmíněn prací. A to prací mnohdy těžkou.
 
PRVNÍ TÁBORNÍCI
     Píše se 2. července 1983. Do pionýrského tábora Údolí mlh v Borku u Žlutic přijíždějí první táborníci. Začíná se psát třetí etapa existence tohoto tábora.
     Nespočet hodin odpracovaly desítky brigádníků, aby teď mohlo přijet prvních třicet šest dětí, které si ještě jednou mnoho budou muset dodělat. Někteří budou psát domů, že se zde stále pracuje a budou mít pravdu. Netuší však, že po letech právě na toto budou nejvíce vzpomínat.
 
PODĚKOVÁNÍ
     Letos (zdroj: 4 listy pro Lvíčata, mimořádné číslo, ročník I, vydalo vedení oddílu Lvíčata, tiskl Rali) tomu bude pět let, od okamžiku, kdy jsme zahájili počátkem května první stavbu naší táborové základny. V červenci tomu bude pět let, kdy jsme na této základně uskutečnili tolik toužebně očekávaný tábor na svém.
     Na výstavbě a dostavbách našeho tábora se během oněch pěti let podílelo mnoho osob. Při základní výstavbě jich bylo ke stovce. Všem patří naše poděkování a zejména těm stálým. Největší však patří Jirkovi Holému, který se ochotně a příkladně ujal vyjednávání okolo povolení a potvrzení a následně i všech staveb. Byl srdcem celého velkého koloběhu lidí a lidiček, které dokázal nadchnout pro společnou věc.
     Dnes už nikdo nespočítá, kolik jsme v Borku odpracovali hodin, kolik jich bylo odpracováno na Kladně při různých přípravách. Zbyly jen vzpomínky a fakta porůznu zapsaná soukromými osobami.
     Z těchto faktů jsme také mohli sestavit naše vyprávění. Ovšem bez Vás, bez lidí, by ani tato fakta nikdy nebyla! A tak dovolte ještě jednou vyslovit velké:
DĚKUJEME !
 
 
 
 

A i my (vedoucí), po 26 letech, děkujeme!
     
     Údolí mlh v roce 2010 přijme po sedmadvacáté partu vedoucích, starších i mladších táborníků, kterým bude táborová základna místem odpočinku, ale i práce, která k táboru odjakživa patřila. Patřila a patřit bude stejně jako spousta her v přírodě, kamarádství i učení se novým věcem. 
     I letos, na táboře v roce 2010, budeme hrát spoustu her, učit se novým věcem ale i práci. Protože bez přišitého poutka do stanu fouká, bez práce na dřevě bychom neuvařili oběd a bez opravy mostu bychom si vždy před vodou museli zouvat boty.  
     Děti i vedoucí si tak odvezou z tábora nejen spoustu krásných zážitků (ať spojených s vítězstvím ve hrách, často spojených s rozbitým kolenem), hodnotu kamarádství a vzájemné spolupráce, ale i vědomí, že práce k táborovému životu a životu vůbec patří. Že „bez práce nejsou koláče“.
     Věřte tomu nebo ne - i letos budou
"někteří psát domů, že se zde ... pracuje a budou mít pravdu."