Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEŽ PŘIJELI PRVNÍ TÁBORNÍCI

15. 1. 2010

JAK TO ZAČALO

     "Vlastně to začalo na hokeji." říká Jiří Tůma, kamarády přezdívaný Tumaj, a pokračuje: "Bylo to v úterý 13. ledna jednaosmdesátýho. Vyhráli jsme tehdá nad Košicema a v dobrý náladě jsem se vracel domů s Jirkou Holým /ten má přezdívku George - pozn. red./. Povídali jsme si o práci s dětma. Tehdá jsme o sobě věděli, že děláme na stejný skupině, a ten den jsme se shodli na společném přání mít vlastní skupinový tábor."
     Ten den lze označit za počátek několika leté spolupráce oddílů Vlaštovka, vedeného manželi Vlaďkou a Jirkou Holých, a oddílem Lvíčat, které vedl Jiří Tůma. /Tumajův oddíl funguje i v současné době, viz výše odkaz - pozn. red./ Společná touha tohoto trojlístku zavedla jeho mužskou část 18. července 1981 do Borku u Žlutic. 
     Tehdy dostali tip od Renaty Jehlové, matky členky oddílu Lvíčata a kolečně Jirky Holého, že prý další Jirkův kolega, jistý Jiří Skořepa, má bývalý mlýn u Borku nedaleko Žlutic na Karlovarsku a že prý je tam spousty luk obklopených lesy. 
     Tu sobotu drobně a vytrvale pršelo. Oba Jirkové našli útočiště u Skořepů ve mlýně, kde byli vybaveni gumovkami a plášti do deště. 
     Kroky dvojice mladých mužů směřovaly po proudu Boreckého potoka. Po necelé hodině se před oběma mladíky objevilo místo - vpravo ohraničené potokem, za nímž se zvedá zalesněná stráň. Levá strana louky je oddělena od dalších travnatých plání asi deset metrům širokým pásem stromů a keřů, jímž protéká malý potůček. Zadní část uzavírá opět potok, který se zde stáčí, aby po vytvoření esíčka pokračoval dalšími asi čtyřmi kilometry k soutoku se Střelou. Břeh je zde obrostlý křovisky. Za potokem je další louka. Strana jižní, z níž Jirkové přišli, je jediná bez jakékoli překážky. Objevené místo je tedy kryté ze tří stran porosty. Další výáhodou je vlaková zastávka necelých dvěstě metrů od místa. 

     Bylo rozhodnuto! Toto místo je v okolí pro tábor nejvhodnější a o něj bude naše skupina usilovat. 

PRVNÍ JEDNÁNÍ

 (článek z desátéhéo čísla prvního ročníku časopisu Táborník)
     "Na silnici číslo šest, směr Karlovy Vary, mezi obcemi Tuchlovice a Stochov - Slovanka je provoz na stupni číslo čtyři. Vozidla jen popojíždějí, proto vás žádáme ..."
     Dlouhá barevná šňůra aut. Obrázek, který nám skýtá každé pátečné odpoledne. V pátek 28. srpna 1981 se do této šňůry zařadil i světlezelený Trabant zvaný již celý měsíc Puchejř, který veze tři přátele Kuře, George a Tumaje. Cílem jejich cesty je Borek v okrese Karlovy Vary nedaleko historicky zajímavého města Žlutice.
     Puchejř zakončil svoji cestu u starého mlýna, který se na tři dny stal základnou trojice pionýrských pracovníků - vedoucích oddílu Vlaštovka a Lvíčata z 6. pionýrské skupiny při 1. ZDŠ Kladno.
     Puchejř ještě nestačil schladnout a trojlístek vyrazil po proudu Boreckého potoka až k železniční zastávce Borek u Žlutic na trati z Rakovníka do Bečova nad Teplou.
     "Tak tam to je ono." oznamuje George a ukazuje do zadního konce louky, která se před nimi objevila. V oněch místech je úzký pruh mezi lesem a změtí keřů a stromů vyplněných loukou - plácek jako stvořený pro tábor.
     Následuje je malá procházka v bezprostřední blízkosti tohot omísta a navíc už není čas. Stmívá se.
     Druhý den začíná cestou za předsedou MNV. Jeho příslib ohledně tá bora násobí další úspěch v jednání v obchodě o zásobování tábora potravinami ze Žlutic.
     Další etapa výpravy vede opět k vyhlédnutému místu. Tumaj se chápe tužky a v bloku se objevuje náčrtek místa. George s Kuřetem hledají prostory pro umístění kuchyně a jídelny. Společně pak všichni tři vystupují na skálu nad jejich loukou, odkud je překrásný výhled na celé okolí.
     Různé hovory o dětech, o oddílech i o táboře provázejí naši trojici na dalších tisících metrů za poznáním zdejšího kraje. Hlavní úkoly cesty do Borku jsou splněny. Ani únava po výstupu na vrch Nevděk nad Žluticemi není větší než radost a uspokojení nad projednanými věcmi.

     Neděle je pak už ve znamení odpočinku a výpravy na vrch Vladař. Však si náš trojlístek odpočinek zaslouží.l Sotva jim skončil jeden tábora, už mysdlí na přípravu dalšího. Toho opravdu JEJICH!

SMLOUVA S MAJITELEM POZEMKU
     Ten, kdo nikdy nezakládal tábor, enví, kolik je k tomu potřeba potvrzení a kolik povolení. A už vůbec ne, kolik je potřeba na každé potvrzení doporučení.
     Tentokrát George s Tumajem jeli pro povolení majitele pozemku, kde má stát náš tábor. Jejich první cesta vedla za předsedou národního výboru ve Pšově a ten je informoval o tom, komu ono místo patří. Majitel pozemku je JZD Mír Pšov se sídlem v Novosedlích. Přijetí u předsedy JZD bylo stručné a tak brzy oba mladé muže hřeje podepsaná smlouva o pronájmu tábora na dva roky (z kroniky výstavby Borku).

 

DOTACE A PLÁNOVANÉ STAVBY
     Osmý leden 1982 by měl být zapsán zlatým písmem, neboť ten den rozhodlo předsednictvo okresní rady pionýra o přidělení dotace 60 000,- Kčs na výstavbu tábora naší pionýrské skupině.
     Peníze na zakoupení věcí potřebných pro provoz tábora byly. Byl i souhlas majitele pozemku. Proto oddíly Vlašťovka a Lvíčata plánovaly, že tentokrát ještě pojedou na tábor půjčený.
     Příznivý vývoj situace přiměl vedení pionýrské skupiny k organizování první stavby tábora, která měla proběhnout o Velikonoce, tedy od 10. do 12. dubna 1982. Nepřízeň počasí a nadílka sněhu však donutila organizátory přesunout tuto akci na květen. Ani v květnu stavba zahájena nebyla. Pouze Jirkové v pátek 28. května zajeli za předesou národního výboru, aby mu oznámili, že letos tábor v Borku nebude.

 

POSLEDNÍ POVOLENÍ (z kroniky výstavby Borku)

     Pátá návštěva Borku byla vynucena okolnostmi týkajícími se povolení národního výboru v Pšově. Po změně předsedy a dík mylné informaci postoupil Místní národní výbor Pšov naši žádost o povolení tábora ONV Karlovy Vary. Zde bylo předpokládáno, že jde pouze o informování nadřízeného orgánu, byla žádost založena.
     Z těchto důvodů se v pondělí 6. října 1982 vydali George a Tumaj do Karlových Varů na odbor školství ONV. První část jednání  - lépe shánění - připomínala mocně pohádku o kohoutkovi a slepičce, neboť oba mladíci byli posíláni od dveří ke dveřím, až skončili u samotného vedoucího odboru školství.
     Rozhovor trvající ani ne dvacet minut, jeden telefonát se Pšovem a věc je objasněna.
Po slabé hodince vcházejí oba Jirkové do budovy MNV Pšov. Zde George, mluvčí naší skupiny ve všech důležitých jednáních týkajících se tábora, dohaduje další postup. Máme obratem poslat novou žádost a rada národního výboru 23. září věc projedná.
     K dalšímu důležitémuá jednání dochází v Chlumu na lesní správě, kde nadlesní Kroutil jeví značný zájem o stavbu našeho tábora a s chutí se probírá ve fotografiích nedávno ukončeného tábora Vlaštovek a Lvíčat. Z vlastní iniciativy pak zajišťuje na řžeditelství možnost koupi dřeva potřebného na stavbu kuchyně a jídelny.
     Optimisticky naladěni zajíždějí George a Tumaj do Štědré (jedna stanice od Borku vlakem na druhou stranu od Žlutic), do místního obchodu Jednoty, kde dostávají příslib možnosti nákupu potravin ovšem mimo masa. TUto otázku pak jeli řešit na ředitelství Jednoty do Toužimi a zde jim je doporučeno nakupovat vše včetně masa ve Žluticích.
     Povzbuzeni všemi jednáními jedou Jirkové na místo budoucího tábora. Tentokrát přijíždějí z druhé strany, od Semtěše.
     Louka předurčna pro tábr je čerstvě spasena dobytkem. Není právě vábný pohled na hromady, které zde zůstaly. Vše zlé je však něčemu dobré. Kousek od potoka totiž spásly krávy trávu mezi křovisky a tím obnažily jakýsi hliněný nános, který se jinak ztrácí v křoviscích a který je výškově stejně jako louka. Místo přímo ideální pro postavení kuchyně a jídelny!
Hned po příjezdu domů organizuje George první stavbu tábora na 24. a 25. září 1982, kdy se vrací hodinky na středoevropský čas a tím je víkend o hodinu delší.
     Ani tentokrát však ke stavbě nedošlo. Zprávy ze Pšova hovořily o zamítavém postoji některých členů rady MNV, že prý je místo příliš mokré.
Nezbývalo enž vyčkávat! Nemělo přece cenu začít stavět s rizikem, že národní výbor naši žádost zamítne.
     Rada národního výboru v Pšově naši žádost o povolení provozování letního pionýrského tábora v Borku den 23. září 1982 schválila.

 

pokračování příště